Milý synu, kdyby se se mnou něco stalo, zanes tento můj rukopis s přiloženými průkazními materiály o autorství celého díla do Obce spisovatelů a Pen clubu. Přeji si, aby knížka vyšla v mé zemi a aby se o ní psalo jako o knize české. Taková je pravda... Tvá matka - Dagmar Hilarová.23.6.2017, 05:15
Navigace
Ik heb geen naam

Dagmar Hilarová
Český rukopis knihy IK HEB GEEN NAAM
NEM?M Ž?DNÉ JMÉNO
Faksimile rukopisu knihy.


Dagmar Hilarová
Nemám žádné jméno
NEM?M Ž?DNÉ JMÉNO
české vydání knihy


Překlad knihy
         Vznik knihy IK HEB GEEN NAAM do holandštiny
         Původ knihy ICH HABE KEINEN NAMEN do němčiny



The famous Dutch plagiarist
Miep Diekmann

The plagiarist Miep Diekmann
The thief of the authorship
Miep Diekmann


The offer of the book
written by Dagmar Hilarová

Ich habe keinen Namen
The plagiarism of Miep Diekmann

NEM?M Ž?DNÉ JMÉNO - Ohlasy a recenze - 3


NEM?M Ž?DNÉ JMÉNO
Ohlasy a recenze - 3



Topky.sk - Skutočný príbeh z terezínského geta Osud poetky a spisovateľky Dagmar Hilarovej poznamenal pobyt v terezínskom gete, kam bola krátko pred svojimi pätnástimi narodeninami transportovaná. Jej denník, ktorý si neprávom prisúdila iná autorka, už získal tri významné medzinárodné ocenenia.
Krátko pred dovŕšením pätnásteho roka života bola budúca česká poetka a spisovateľka Dagmar Hilarová transportovaná do terezínskeho geta. Strávila tu viac ako dva roky a po celý ten čas si písala denník. V jej zápiskoch je zaznamenané všetko o živote v koncentračnom tábore. Z pohľadu mladého človeka, ktorý by mal byť plný ideálov, je opis o to realistickejší. Prvá veľká láska, priateľstvá, utrpenie, bezvýchodiskovosť situácie. To všetko je opísané v terezínskom denníku, ktorý vychádza aj v slovenskom jazyku.
Kniha Nemám žiadne meno, vydaná pod menom Miep Diekmannovej, získala už tri významné literárne ocenenia: Zlatý kľúč (1981), Premio d´Oro (1982) a cenu Janusza Korczaka IBBY (1983).
Denník je doplnený o nádherné autorkine básne, ktoré zanechajú v čitateľovi ešte hlbší dojem z celého príbehu.

I love books - Recenze knihy Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno" Dagmar bylo pouhých 16 let a už pracovala. Terezín byl něco jako střed toho všeho. Jezdily vlaky s lidmi pryč a říkalo se, že je vozí do plynových komor. Dagmar a její přátele byli v Terezíně a pracovali. Každý se věnoval něčemu jinému, ale přesto byli nerozluční. O tom, že si Dagmar píše deník skoro nikdo nevěděl.
Kniha je spíš deník, který si autorka psala. Někdy je to psané každý měsíc, někdy týden, někdy den. Obrázky dopl?ující text mi pomáhají si představit (aspo? trošku), jak to tam vypadalo.
Tahle kniha mi opravdu přirostla k srdci a hlavní hrdinka také. To jak byla silná a dokázala přežít přes všechny ty překážky. Básničky se mi také velmi líbily. Některé byli smutné a některé jenom pravdivé. Tahle kniha byla jedna z mála, která mě dokázala rozbrečet a vyvolat ve mě ten pocit strachu a toho jak jsem ráda, že žiji v dnešním století.
Hodnocení : 5/5
Rozhodla jsem se na tuto knihu vytvořit gif recenzi, protože moji pocity z ní se nedají dostatečně popsat.
(Tá?a)

Nikky Finn - Recenze knihy Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno" Pero mé tenkrát neposlalo salvu za nimi, bylo ještě mládím rozskřípané, ale již plné vzdoru. Asi takto by se dala sumarizovat celá kniha. Díky tomuto svědectví, které nám spisovatelka (podotýkám tak pravá!!!) předkládá, jsem se toho dozvěděla více, než nám kdy bylo v hodinách dějepisu na střední škole vyprávěno. Dagmar Hilarové na to stačilo několik desítek stran, aby seznámila člověka s tím, jak to v Terezíně chodilo. Jaké byly vztahy lidí doopravdy. Jak tam fungovalo stravování, zdravotnictví, i to, jak se tam umíralo. .....
V poslední části knihy jsou ukázány články, fotografie a jiná svědectví, které dokazují, že původní rukopis Dagmar Hilarové byl prachsprostě odcizen, zneužit a vydán pod jménem jiné osoby - Miep Diekmann. Ve své zemi má tato spisovatelka jméno! Pro mne neznamená nic. Nedokážu si vážit člověka, který je schopen takto podrazit, zneužít a zneuctít slova vězně z Terezína. Kde člověk bere tu opovážlivost?
(Nikky Finn)

RUCH ?evnice - Modrý domeček - "Nemám žádné jméno" Nemám žádné jméno

Novinkou v řevnické knihovně, kterou si můžete vypůjčit, je stejnojmenná kniha básnířky a spisovatelky Dagmar Hilarové. Tu poznamenal pobyt v terezínském ghettu, kam byla krátce před patnáctými narozeninami transportována. Její deník, který je přirovnáván k deníku Anny Frankové a jehož autorství si neprávem přisoudila jiná autorka, získal již tři významná mezinárodní ocenění. Titul vydalo nakladatelství Fragment.

Spisovatelka strávila v Terezíně více než dva roky a po celou dobu si psala deník. V jejích zápiscích je zaznamenáno vše o životě v koncentračním táboře. Z pohledu mladého člověka, který by měl být plný ideálů, je líčení o to realističtější. První velká láska, přátelství, utrpení, bezvýchodnost situace.

Kniha Nemám žádné jméno, vydaná pod jménem Miep Diekmannové, získala již tři významná literární ocenění: Zlatý klíč (1981), Premio d´Oro (1982) a cenu Janusze Korczaka IBBY (1983).

Kníhkupectvo SIRION - Recenzia - Marek Zákopčan - "Nemám žiadne meno" Príbeh Dagmar Hilarovej je často prirovnávaný k svetoznámemu Denníku Anny Frankovej, pretože je rovnako výpoveďou mladého dievčaťa o hrôzach a strastiach druhej svetovej vojny. 14-ročná Dagmar bola transportovaná do terezínskeho geta, v ktorom strávila vyše dvoch rokov. Počas svojho “pobytu” si písala denník, a tak máme aj my možnosť nahliadnuť do životov ťažko skúšaných ľudí tej doby. ....... Jednotlivé spomienky podávajú citlivý obraz neľahkého bytia a aj tragické chvíle sú opísané emotívne a ľudsky. Opisy sú doplnené bás?ami autorky, ktoré snáď ešte údernejšie poukážu na vtedajšiu ťažobu. Spočiatku sa dozvedáme viac o rodinných pomeroch rodiny Berzettiovcov i o prvej láske mladej Dagmar – Bubim, príslušníkovi vzmáhajúceho sa Hitlerjugendu. Najprv sa zdá, že rodina ostane ušetrená perzekúcií, ale napokon krátko pred jej 15. narodeninami dostane Dagmar úradný list s prideleným transportným číslom… Pohodlie domova, batožinu a zásoby čoskoro musela vymeniť za neprívetivé geto, nových “spolubývajúcich” a šváby… ....... Knihu odporúčam každému, kto nezatvára oči pred minulosťou, pretože len tak môžeme predísť tomu, aby sa jej hrôzy opakovali. Poučme sa, aby už nik nemusel prísť o svoje meno, mladosť a nevinnosť takým krutým spôsobom…         (Marek Zákopčan)

Books in Ashes - Kristiana Alex Brown - Recenze knihy Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno" Představení knihy
Dnes 6. 3. 2012 se v Paláci knih Luxor konala jedinečná akce. Představení knihy Nemám žádné jméno autorky Dagmar Hilarové. Silná osobní zpověď mladé dívky o pobytu v Terezíně. Příběh v podobě deníku protknutý básněmi, příběh, který získal několik literárních cen, ačkoliv v češtině vychází poprvé. Nechci odhalovat mnoho, protože si myslím, že tuto knihu opravdu stojí za to si přečíst, nicméně nejen samotný příběh, ale i cesta k vydání byla plna nástrah. Datum 6. 3. nebyl vybrán náhodně. 6. 3. 1943, krátce před svými pátnáctými narozeninami, nastoupila Dagmar do transportu.
Pro mě už samotné ukázky, které zazněly v Paláci knih Luxor, byly velice dojemné. Byly otevřené, upřímné, a i přes nízký věk Dagmar, velice dospělé.

(Kristiana Alex Brown)

Kristiana Alex Brown - Recenze knihy Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno" Recenze knihy Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno"
Kniha Nemám žádné jméno vypráví příběh židovské dívky, která musela opustit svou rodinu a připojit se k ostatním, kteří byli transportování do Terezína. Ve snaže přežít píše deník a básně, které vykreslují Terezín takový, jaký skutečně byl. Plný utrpení, smutku, slz, ale i lásek a nadějí na lepší zítřky.
Příběh je vyprávěn formou deníku a popisuje vše od chvíle, kdy dostala tehdy čtrnáctiletá Dagmar povolávací lístek. ... V Terezíně se připojí k příbuzným, najde kamarádky a společně se podporují, udržují se v naději, že brzy bude konec. Mladičká Dagmar se seznamuje s chlapcem Jiřím a vzniká mezi nimi zvláštní zamilované pouto. I přes prostředí v jakém jsou, v nouzi a hladu, i tam nacházejí místa pro svou lásku.
Kniha je velice silnou zpovědí o životě, pocitech dospívajícího děvčete, kterému válka sebrala dětství. Jednotlivé zápisy dopl?ují básně, které dávají všemu plasticitu. Deník neukazuje jen to špatné, ale i ty hezké chvíle, které se mladí snažili pro sebe urvat.
(Kristiana Alex Brown)

Google - Kniha Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno" Kniha je terezínským deníkem české spisovatelky, básnířky a novinářky Dagmar Hilarové (1928–1996). Děj se odehrává v Praze a Terezíně v rozmezí let 1939–1945 a líčí zážitky autorky v období jejího dospívání, poznamenaného válkou. Kniha je pozoruhodná jak svým vznikem, tak obsahem i údělem.
Hned úvod deníku staví jeho autorku do montékovsko-kapuletovského konfliktu citového vzplanutí čtrnáctileté, židovské dívky a příslušníka „vyvolené rasy“: „Zachumlala jsem se do jeho kabátu a vůbec mi nevadilo, že brečím do khaki uniformy Hitlerjugend, že si otírám slzy erárním, hnědým kapesníkem a že se moje hvězda dotýká hákového kříže…“ . Duhový most jejího prvního vztahu, postavený nad temnou řekou stínů miliónů obětí holocaustu, však neměl dlouhého trvání. Počátkem března roku 1943, byla Dagmar Hilarová, tehdy Berzettiová, povolána do transportu a internována do koncentračního tábora Terezín.
Pobyt v Terezíně byl krutý nejen po stránce fyzického utrpení, ale možná ještě více pro trvalé ponižování. Potlačování nejzákladnější lidské důstojnosti vnímá dospívající člověk velmi citlivě. Motiv ztráty vlastní identity a převedení lidské bytosti na „zaevidovanou položku“ prostupuje celou knihou, jíž dal i název – Nemám žádné jméno.

Peeepl.com: Who is Dagmar Hilarová Památník národního písemnictví - Dagmar Hilarová „Nemám žádné jméno“ Národní muzeum - Nemám žádné jméno

Xantypa - Anna Huliciusová - Recenze knihy Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno" Kniha Dagmar Hilarové NEM?M Ž?DNÉ JMÉNO je svědectvím o holocaustu. V českém prostředí je téměř neznámá, ačkoli se jedná o dílo srovnatelné s deníkem Anny Frankové. .....
Pohnutý život za sebou nemá pouze autorka, ale i kniha samotná. Celé problematice se věnovali i novináři z Českého rozhlasu. Ti nechali porovnat úryvky původního rukopisného textu české autorky s nizozemským textem. Z jejich analýzy pak plyne, že Dagmar Hilarová, jejíž autorství Diekmannová relativizuje (při příležitosti převzetí Ceny Janusze Korczaka se podle členů pořádající organizace o své spoluautorce vůbec nezmínila), je skutečnou, původní autorkou více než devadesáti procent textu nizozemského vydání. Nakladatelství Fragment se rozhodlo alespo? částečně splatit dluh, který česká, ale i světová literatura k Hilarové má, a v březnu tohoto roku vyšlo první české vydání knihy NEM?M Ž?DNÉ JMÉNO. Jako jediná autorka je uvedena Dagmar Hilarová, která zemřela v roce 1996 ve věku osmašedesáti let. ...... Po škole jsem se věnovala jiným tématům a k problematice holocaustu jsem se tak dostala až teď, při četbě knihy Dagmar Hilarové. Přečetla jsem ji jedním dechem.
Přečtěte si knihu Dagmar Hilarové NEM?M Ž?DNÉ JMÉNO a mluvte o ní. Dlužíme to čtrnáctileté Dagmar, Uli, Hance, Gertě, Lianě, Jarče, Iloně, Lilce, Evičce…          (Anna Huliciusová)

laCultura.cz - Eliška Okapová - Holandský podvod - Recenze knihy Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno" Holandský podvod s přivlastněním autorství knihy „Nemám žádné jméno“. Knižní nakladatelství Fragment vydalo tento rok knihu, která vyvolává mnoho otázek týkajících se pozadí vzniku textu a autorství této knihy. Po seznámení se s knihou, která je psaná ve formě deníku, zjišťujeme, čeho jsou lidé pro slávu a peníze schopni. Lidé si zaslouží znát pravdu o „mezinárodním literárním podvodu, trvajícího již přes 30 let“. ... Česká spisovatelka, básnířka a novinářka Dagmar Hilarová je jedna z mála, která přežila terezínský koncentrační tábor. Několik dní před svými narozeninami dostala od úřadů dáreček – povolání do transportu. ... Nikdo by neočekával, že i v tak depresivním prostředí se může zrodit láska. Jejím terezínským přítelem se stal bratr známého českého spisovatele Oty Pavla, Jiří. V březnu roku 1945 se seznámila i s otcem Jirky Leem Popperem, kterého dobře znáte z knihy „Smrt krásných srnců“. ... Tento terezínský deník je doplněn jejími básněmi, které pronikají do hloubky. ... Je velice smutné a pobuřující, že více než 30 let je kniha prezentována jako dílo Miep Diekmannové. Nedokážu si vůbec představit, co to je za člověka, jeho opovážlivost, drzost a který navíc píše knihy pro děti! Tato osoba ztratila své jméno, krédo. Doufám, že jednoho krásného dne se dočkáme pravdy. Pravdy o ukradeném autorství. Omluvy!          (Eliška Okapová)

5+2 dny, Jitka Stuchlíková: I bolest se dá člověku ukrást I bolest se dá člověku ukrást
Jako patnáctiletá dívenka se ocitla v koncentračním táboře v Terezíně. V dospělosti napsala spoustu knížek pro děti. Tu nejcennější jí ale vrátil až syn. ... Dívka Dagmar Berzettiová si v terezínském ghettu psala zápisky. V dospělosti z nich, již jako Dagmar Hilarová, vytvořila knížku. Pojmenovala ji „Nemám žádné jméno“. V Holandsku této knize udělili Zlatý klíč, v Itálii získala Premio d´Oro, ocenění ji neminulo ani v Polsku. Jenže bolestné vzpomínání na Terezín si pak přivlastnila její holandská kolegyně spisovatelka Miep Diekmannová. ... Když jeho matka zjistila, co se stalo, najala si advokáta. Jenomže Dilia, organizace, která tehdy měla zastupovat československé spisovatele a dramatiky, její práva neochránila. ... Po čtrnácti letech se synovi Evženovi podařilo v Česku vydat prvních sto výtisků faksimile knížky. A letos konečně spatřil světlo světa český originál knihy „Nemám žádné jméno“. Syn věnoval splnění poslední vůle své matky deset let života. V cíli ale ještě není: „Tu část, aby se o knize mluvilo jako o knize české, zbývá splnit ve zbytku světa,“ říká. Tam za ni totiž uznání stále sklízí (a tantiémy z autorských honorářů pobírá) Miep Diekmannová. Dnes už sedmaosmdesátiletá žena se za to, co udělala, nikdy neomluvila.          (Jitka Stuchlíková)

Databáze knih: Nemám žádné jméno Další z jedinečných svědectví o životě v terezínském ghettu. Velmi silné jsou autorčiny básně, které zachycují každodenní terezínskou realitu, plnou strachu, hladovění , obav z budoucnosti a smrti. Škoda, že se paní Hilarová vydání knihy v češtině nedožila.         (cori)

Holokaust - osudy nevinných lidí nikdy nemůžou zanechat čtenáře lhostejného. Zde se jedná o dívku, která v Terezínské pevnosti nachází sama sebe, ve svých patnácti letech velmi rychle dozraje v dospělého člověka. Vlastně přeskočí bezstarostné mládí a dospívání. Za dva roky toho prožije víc než někdo za celý svůj život.
Ještě více než samotný deník z Terezína mě ovšem dojal osud celé knížky. Toto ukradené dílo bylo vydáno v českém jazyce poprvé po třiceti letech na doporučení Oty Pavla a díky synovi, který tím splnil matčino poslední přání. Holanďanka Miep Diekmannová nemá po stránce autorství s touto knihou nic společného. Vydavatelství Fragment vydává knihu v březnu 2012 po více než 50 letech od vzniku textu - na titulu je jméno jediné autorky - Dagmar Hilarové.         (asam)

Vědomí národa: Nemám žádné jméno „Stránky jsou zaměřeny na uchování vědomí pravdivé historické zkušenosti československého národa a jako protiváha nejrůznějším snahám o přepisování a překrucování české historie ve vleku nejrůznějších mocenských zájmů. Uchování národního historického povědomí je zásadní pro svobodu národní i státní.“

Na začátku března 1943 dostala Dagmar Berzettiová, později provdaná Hilarová a známá česká básnířka a spisovatelka, od protektorátních úřadů k patnáctinám lístek. Bylo na něm její jméno a transportní číslo CV 190. V Terezíně zůstala až do konce války. Během svého pobytu v koncentračním táboře Terezín si vedla deník, který se později stal podkladem pro její knihu.

Takováto svědectví vypovídají o skutečné povaze života pod vládou Němců za protektorátu a jsou varováním zejména pro mladou generaci, která válku a německou okupaci nezažila. V tomto světle pak máme vidět všechny nejrůznější snahy organizací řízených sudetoněmeckými landsmanšafty v naší republice, které se snaží stále prosazovat své „spravedlivé“ nároky za své „vyhnání“.          (Tomáš Indrák)

Kultura21: Nemám žádné jméno - ukradená autobiografie dívky vězněné v Terezíně Nemám žádné jméno – ukradená autobiografie dívky vězněné v Terezíně. Nakladatelství Fragment poprvé českým čtenářům přináší knihu Nemám žádné jméno ověnčenou mezinárodními cenami a známou v západní Evropě, jejíž autorka česká spisovatelka a básnířka Dagmar Hilarová (1928-1996) však mnoho let zůstávala čtenářskou obcí opomíjená a téměř neznámá.
Deník Dagmar Hilarové je dalším cenným svědectvím o životě v terezínském ghettu, tentokrát vyprávěné dospívající dívkou, která v něm nepopisuje pouze svou terezínskou lásku a vztahy s kamarádkami či drobné radosti, které společně zažívají, ale pozorně sleduje dění v ghettu a své pocity či situace, kterých byla svědkem, v deníku pečlivě zaznamenává a komentuje nebo jim dává podobu básní. Právě její verše mají velký emocionální náboj a přesně vystihují nelehký život v terezínském ghettu, plný strachu, hladovění, nejistoty z budoucnosti a všudypřítomné smrti. .... Neméně dramatické byly i osudy Dagmařina rukopisu. K deníku se autorka vrátila až koncem 60. let, kdy už byla známá jako novinářka a autorka básní. Deník přepsala do souvislého textu a doplnila jej básněmi. Bohužel i přes doporučení spisovatele Oty Pavla nebyla kniha v Československu vydána. .... Světoznámá nizozemská spisovatelka knížek pro děti Miep Diekmannová Dagmar Hilarové navrhla, že by její příběh mohl být zpracován v nizozemštině. Kniha byla vydána, ale jako výhradní autorka prozaického textu byla uvedena Miep Diekmannová, která prý text vytvořila na základě Dagmařiných útržkovitých vzpomínek a překladu tehdy existujících básní. Přitom však měla k dispozici kompletní překlad 117 stránek originálního českého textu, což však oficiálně popřela.       (Jana Beranová)

Institut pro studium literatury, Michal Kosák: Nemám žádné jméno Nerozsáhlý text Nemám žádné jméno, spojující vzpomínkové pasáže a deníkové zápisy z období 1943–1945, kdy byla jeho autorka Dagmar Hilarová (1928–1996) internována v Terezíně, není jen dokumentem o životě dospívající dívky v terezínském ghettu ani jen silným literárním textem, oslovujícím především mladé čtenáře; jeho vydání v nakladatelství Fragment (2012) je též jednou z etap vleklého a dnes již známého sporu o autorství knihy. Peripetie provázející spolupráci holandské autorky Miep Diekmannové s D. Hilarovou v knize mapují dokumentaristé Českého rozhlasu Bronislava Janečková a Daniel Moravec.
Přitom podklady shromážděné oběma dokumentaristy i E. Hilarem mají pro určení autorského podílu podle nás značnou průkaznost. Existenci uceleného rukopisu v době před holandským vydáním potvrzují svědectví Jiřího Pavla (bratra Oty Pavla), jenž je také jednou z hlavních postav knihy, překladatelky O. Krijtové, ale též časopisecké otisky úryvků. Shody mezi českým výchozím textem a výslednou podobou holandského a německého překladu jsou podle sond, které udělali B. Janečková a D. Moravec, a též podle pracovní kolace, jíž připravil E. Hilar, opravdu značné.          (Michal Kosák a Jiří Flaišman)

Aneta Čižmáriková, Riddicks Realm: Recenzia knihy "Nemám žiadne meno" Dagmar Hilarová mala v čase druhej svetovej vojny smolu. Pochádzala z tzv. zmiešaného manželstva a tak jej v roku 1943, pár dní pred pätnástymi narodeninami, prišlo povolanie na deportáciu. Sama odišla do tábora Terezín, kde prežila vyše dva roky, až do konca vojny v máji 1945. Počas "pobytu" si písala denník a k tomu aj vlastnú poéziu. ... Jednou z najzaujímavejších častí je telefonický rozhovor so známou holandskou autorkou kníh pre deti, ktorá tvrdí, že Dagmar Hilarová "nevedela napísať knihu" ... Mnoho ďalších rozporuplných informácií a najmä rukopis v češtine, ktorý by podľa verzie Miep vlastne nemal existovať, napovedajú, že bez ohľadu na skvelú reputáciu slávnej Holanďanky tu nie je všetko s kostolným riadom. V prospech Dagmar Hilarovej (keby sme ignorovali všetko ostatné, a keď už bola podľa Diekmannovej iba básničkárkou) hovorí aj nepopierateľne poetický štýl diela. ... Knihu Nemám žiadne meno sa oplatí prečítať ako osobnú výpoveď o živote v koncentračnom tábore Terezín. Prozaické texty detailne opisujúce život väz?ov sa striedajú s bás?ami. Text je doplnený fotografiami miest, ľudí, dokumentov. Kniha je to tenučká, spolu s predslovom a kapitolou o ukradnutom autorstve nemá ani 100 strán. Ak vás zaujímajú podobné denníky z čias holokaustu, odporúčam doplniť si zbierku.
(Aneta Riddick Čižmáriková)

My wonderful World of crazy Books - Recenzia knihy "Nemám žiadne meno" Dagmar Berzettiová, neskôr Hilarová, je hlavnou postavou tejto knihy. Z anotácie už vieme, aký bol jej osud. Keďže bola vtedy veľmi mladučká, mala sotva pätnásť, tak to muselo byť vážne ťažké. Opustiť rodinu a priateľov v dospievajúcom "pubertálnom" veku. A ešte k tomu práve keď máte narodeniny? Vážne "pekný" darček.

Keď sa vám knižka dostane do rúk, zistíte že je veľmi útla. Sprvu som očakávala niečo vo väčšom formáte. Lenže keď som si ju otvorila a prečítala tak som bola spokojná. Ako inak nie je dôležitý obal, ale obsah. V prvej časti nájdeme celý príbeh knihy od začiatku. V druhej denník a nakoniec v tretej niekoľko strán o ukradnutom autorstve knihy.

Denník, ktorý si písala, je napísaný pekne. Jediné, čo mi vadilo bolo to, že ho tam bolo značne máličko. S radosťou by som dokázala prečítať ďalších cca. 100 stránok.

(patty nightdream)

Kapust?ák: Recenze knihy "Nemám žádné jméno" Dagmar Berzetti je obyčejná dospívající dívka prožívající svou první lásku. Takovýto začátek by mohl znít jako obvyklý dívčí román, ale není tomu tak. Dagmar totiž žije v nelehké době, možná i na špatném místě. Tento příběh se odehrává za druhé světové války v českém Protektorátu a děvčetem je poloviční židovka.
"Bylo nás méně o ty, co sčítání nepřežili. A přitom o jednoho víc. O toho, který se tam na louce narodil."
Kniha si mě získala hned z několika důvodů! Zaprvé jednoduše miluji skutečné příběhy, jelikož na mě ihned silněji zapůsobí, když se sama snažím představit sebe v situaci hrdinů. Zárove? se z této knížky dozvídáme pravdivé historické mezníky. Ani mě dříve nenapadlo, že ostatní lidé, jakéhokoli národnosti, netušili, co se s jejich příbuznými v koncentračních táborech děje. Dokonce doufali, že si svůj pobyt užívají v kavárnách a na společných akcích a koncertech. Úžasný je podle mě i obrovský talent, jaký paní Hilarová už v tak nízkém věku měla. Nejen, že dokázala velmi citlivě vybranými slovy poskládat deník, ale doplnila ho i o své vlastní básně, kterým jednoduše není co vytknout.
Toto vydání je doplněno ještě o fotky z Fotoarchivu památníku Terezín. Celek na mě velmi silně zapůsobil, jak emočně, tak obdivně. Kniha se mi hrozně líbila, ač přináší děsivé svědectví. Dlouho jsem nic tak sehraného a citově náročného nečetla.        (Kapust?ák)

Literárne informačné centrum: Recenzia knihy Dagmar Hilarovej "Nemám žiadne meno" Príbehy spoza ostnatých drôtov koncentračných táborov, denníkové zápisky či vyrozprávané udalosti sú oscilovaním na hranici spomienok a jatrenia potupenej ľudskej dôstojnosti. Po ich vypočutí nastáva ticho. „Snažím sa pochopiť situáciu vlastným rozumom. Rozumom pätnásťročného dievčaťa: Ocko ísť nemôže, lebo má čistú krv. Mamička preto, lebo je jeho žena a muž potrebuje ženu. A tak musím ísť ja. Dievča so zmiešanou krvou, ktoré nikto nepotrebuje. Za trest rodičom, za trest sebe, pretože vôbec existujem,“ zaznamenáva si Dagmar Hilarová do svojho denníka v roku 1943. Zaľúbená do príslušníka tzv. čistej rasy a milujúca rodinu je internovaná do pracovného tábora, kde prichádza o detskú naivnosť. Dva roky trávi v terezínskom gete, konfrontovaná s hladom, nepotrebnosťou a zápasom o prežitie. Pracuje v upratovacej čate, chodí na rýchlokurz pre zubné inštrumentárky a niekoľko týžd?ov na pekárenskom vozíku odváža mŕtvych. „Nie, smrť ma nedesí, len ma poburuje, keď nie je dôstojná,“ zapisuje si predčasne dospelá Dagmar, ktorá sa vyrovnáva s postupnou stratou priateľov a rodinných blízkych. Zápasiaca s neistotou nachádza oporu v Jurkovi, v jej terezínskej láske.
Autobiografia Nemám žiadne meno chutí dvojnásobne trpko. Trpkosťou dievčaťa z koncentračného tábora, ktorej meno vymenili za číslo, a trpkosťou ženy, ktorej meno ukradli pri vydaní knihy v zahraničí.
Pôsobivé výpovede, smutné spomienky i reálne tvrdé obrazy z koncentračného tábora sú doplnené autentickými fotografiami a bás?ami, ktoré Dagmar neskôr publikovala v básnickej zbierke a boli preložené do mnohých jazykov. Nemám žiadne meno je nielen mementom ľudskej nezdolnosti a nádeje, ale i cudzopasníctva na bolesti iného.        (Alena Štrompová)

Sabuša: Recenze knihy Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno"
Další dnešní recenze je na strhující drama, které jsem četla asi před 2 měsíci, ale v paměti mi utkvěla dokonale. Jmenuje se "Nemám žádné jméno" a napsala ji žena, která v patnácti letech strávila dva roky v koncentračním táboře Terezín. Kniha vám dá víc, než hodiny dějepisu na SŠ a ukáže vám, jak těžký život v té době byl.
Po přečtený této knihy se Dagmar Hilarová stala mojí hrdinkou. Je to žena, kterou by měl obdivovat snad každý. Nejen kvůli tomu co si zažila, ale že přitom co zažívala, byla schopna pomáhat i ostatním. Je to žena, která neztratila naději a bojovala po celou dobu a nakonec to zvládla a přežila. Bohužel ne všichni měli štěstí. Kniha je krátká má 96 stránek, ale vůči jiným knihám, které mají třeba 400 stran má hodně silný příběh, který vás pohltí, a po dočtení přemýšlíte nad tím, jestli byste tohle všechno taky zvládli, kdybyste žili v té době. Kladete si mnoho otázek a dumáte. Myslím, že tato kniha by si zasloužila trochu více slávy. V knize najdete i velice osobité básně a fotografie.
(Sabuša)


Hanka: Recenze knihy Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno" Na necelých devadesáti stránkách máme možnost nahlédnout do doby před skoro sedmdesáti lety, do doby, kdy lidé "nečistého" původu byli transportováni do koncentračního táboru, kdy celý jejich život zahrnoval minimum pravidelné a bídné stravy, prostou pryčnu na spaní a.. kdy se jejich sny a přání rozplývaly jako pára nad hrncem a jediné, co jim zbylo, bylo doufat v osvobození. Ale i na takovém místě, kde na každém rohu číhá smrt, nemoci a zoufalství, člověk dokáže potkat přátele i lásku.
Celý dej je obohacen o mnoho autorčiných básní, o fotografie postav z vyprávění i jí samotné, o záběry zachycující jednotlivá místa koncentračního táboru či například ukázku zápisu Dagmar Berzetti do transportu, terezínského potravinového lístku, jídelníčku či pracovního průkazu.
Ačkoli je kniha velice tenká, obsahuje v sobě velice silný příběh, který nenechá kdekoho chladným. Už jen představa, že něco takového bylo opravdu skutečné, že něco takového někdo opravdu zažil, je šílená. Nelze proto hodnotit celkové dílo jako jiné knihy a shrnout na závěr, co se nám líbilo či nikoli, protože v rukou nedržíme přepsanou představu určitého autora, jeho část fantazie, ale skutečný životní příběh.        (Hanka)


Zápisník knihomola: Recenzia knihy „Nemám žiadne meno“ Život v koncentračnom tábore Terezín
Kniha Nemám žiadne meno je autentickým príbehom Dagmar Hilarovej (vtedy Berzettiovej), ktorá na svoje pätnáste narodeniny v marci 1943 dostala ako "darček" povolanie na deportáciu do koncentračného tábora Terezín. Pre dospievajúce dievča to určite muselo byť ťažké. Odlúčiť sa od svojich milovaných a vydať sa na miesto, kde smrť číha za každým rohom.
Dlho tam ale sama nebola, pretože si našla nové kamarátky a narazila na sesternicu Jarku s tetou Máriou. Stala sa tam asistentkou zubára, vzdelávala sa, športovala, zúčast?ovala sa provizórnych večierkov, a dokonca si tam našla aj svoju lásku.
Dagmar je aj veľkou poetkou a jej úžasné básne zdobili celú knihu.
Som rád, že som na túto knihu narazil. Nielenže mi urobila pekné popoludnie, ale donútila ma opäť sa zamyslieť nad pravými hodnotami života. Ak máte žalúdok na takéto veci, tak vám to jednoznačne odporúčam. Kniha zanechá vo vás veľký dojem.        (Dávid zo Slovenska)


Malý knižní vesmír: Recenze knihy Dagmar Hilarové "Nemám žádné jméno" Hlavní hrdinkou téhle uzounké knížečky je mladičká puberťačka Dagmar, která zrovna prožívá svou první lásku - bohužel k německému chlapci. Dagmar je ovšem okolnostmi a dobou doslova usmýkána a násilím odvezena do koncentračního tábora, kde se musí pokusit nějak přežít. Celá knížka je vlastně plná Dagmařiných vzpomínek - ano hlavní hrdinka je i zárove? autorkou knížky - doplněné o popisy všeho co se v koncentráku odehrávalo.

Celá knížka je doplněna o fotografie lidí, o kterých se knížka zmi?uje, což se mi moc líbilo, protože když je podobný druh literaturu doplněn nějakými obrazovými přílohami, tak je to vždycky příjemná záležitost. Tak nějak si k protagonistům knížky utvoříte jiný vztah, protože vidíte, jak vypadali a utvrdíte se v tom, že lidé, o kterých čtete, skutečně existovali a že nejsou jen výplodem něčí fantazie.

Knížku určitě všem moc vřele doporučuju, protože si myslím, že o tomhle tématu by se mluvit mělo a nemělo by upadnout do zapomnění.



◄◄ Ohlasy a recenze - 1              Ohlasy a recenze - 2



Motto

Pero mé tenkrát
neposlalo salvu za nimi,
bylo ještě mládím rozskřípané,
ale již plné vzdoru

Přihlášení

Registrovaní mají
více možností!

Registrovat


Přihlášení
Jméno

Heslo



Zapomněli jste své heslo ?

Vědomí národa
Vědomí národa - Dagmar Hilarová - Nemám žádné jméno
Památník národního písemnictví
Originál rukopisu knihy
Nemám žádné jméno,
jehož překlad vyšel v Nizozemsku
pod názvem IK HEB GEEN NAAM,
je český a je uložen v Památníku
národního písemnictví.
Památník národního písemnictví - Dagmar Hilarová - Nemám žádné jméno
Autorkou knihy IK HEB GEEN NAAM
je Dagmar Hilarová.
České vydání
Dagmar Hilarová - Nemám žádné jméno
Dagmar Hilarová
Nemám žádné jméno
Veřejná anketa
Kdo je podle Vás autor ?

Dagmar Hilarová

Miep Diekmann

Úplně někdo jiný

Vygenerované za: 0.07 sekund Tuto stránku navštívilo lidí