Milý synu, kdyby se se mnou něco stalo, zanes tento můj rukopis s přiloženými průkazními materiály o autorství celého díla do Obce spisovatelů a Pen clubu. Přeji si, aby knížka vyšla v mé zemi a aby se o ní psalo jako o knize české. Taková je pravda... Tvá matka - Dagmar Hilarová.23.6.2017, 05:15
Navigace
Ik heb geen naam

Dagmar Hilarová
Český rukopis knihy IK HEB GEEN NAAM
NEM?M Ž?DNÉ JMÉNO
Faksimile rukopisu knihy.


Dagmar Hilarová
Nemám žádné jméno
NEM?M Ž?DNÉ JMÉNO
české vydání knihy


Překlad knihy
         Vznik knihy IK HEB GEEN NAAM do holandštiny
         Původ knihy ICH HABE KEINEN NAMEN do němčiny



The famous Dutch plagiarist
Miep Diekmann

The plagiarist Miep Diekmann
The thief of the authorship
Miep Diekmann


The offer of the book
written by Dagmar Hilarová

Ich habe keinen Namen
The plagiarism of Miep Diekmann

I bolest se dá člověku ukrást - článek Jitky Stuchlíkové pro AGF media, týdeník 5+2 dny

AGF media, týdeník 5+2 dny, Jitka Stuchlíková: I bolest se dá člověku ukrást
I bolest se dá člověku ukrást - článek Jitky Stuchlíkové pro AGFmedia, týdeník 5+2 dny



Přepis textu článku pro možnost strojového překladu překladačem Google.

Protože obrázky není třeba překládat, vybral jsem pro zpestření v přepisu jiné.



I BOLEST SE D? ČLOVĚKU UKR?ST


Jitka Stuchlíková


Jako patnáctiletá dívenka se ocitla v koncentračním táboře v Terezíně. V dospělosti napsala spoustu knížek pro děti. Tu nejcennější jí ale vrátil až syn.

Ústecký kraj – Dívka Dagmar Berzettiová si v terezínském ghettu psala zápisky. V dospělosti z nich, již jako Dagmar Hilarová, vytvořila knížku. Pojmenovala ji „Nemám žádné jméno“. V Holandsku této knize udělili Zlatý klíč, v Itálii získala Premio d´Oro, ocenění ji neminulo ani v Polsku. Jenže bolestné vzpomínání na Terezín si pak přivlastnila její holandská kolegyně spisovatelka Miep Diekmannová.


Jak přežít
Evžen Hilar (1915-1984)
Na rodinné fotografii z 26. prosince 1960 je manžel Dagmar Hilarové, Evžen Hilar. Rozstřílené břicho a chromá noha jsou pozůstatky bojů v partyzánské skupině Čapajev.
Luděk Přikryl a Evžen Hilar "Eugenspiegel", ilustrace: Vladimír Šubert
Doma u Hilarů se o válce a o terezínském ghettu nemluvilo. „Rodiče chtěli zapomenout. Ale o tom, že válka v nich zanechala hluboké stopy, svědčí i to, že jsme na ni byli neustále připraveni. Ve spíži jsme měli zásoby potravin, zejména cukru,“ vzpomíná syn Evžen. A hlavně: výcvik, který by mu v podobných osudových chvílích, jako byla válka, zajistil přežití, mu rodiče ordinovali od narození. Vydatný byl zejména v zimě, kdy malý Evžen pravidelně absolvoval ranní rozcvičky na sněhu a otužování v ledové vodě.

Mamince Dagmar ovšem terezínské ghetto pomohlo přežít něco zcela jiného. Láska.
Úryvek z básně Dagmar Hilarové "Láska" na parte Jiřího Pavla
Úryvek z básně Dagmar Hilarové "Láska", věnované Jiřímu Pavlovi

V terezínském ghettu se zamilovala do Jiřího Pavla. Že je vám to jméno povědomé? Ano, Jirka měl bratra Otu Pavla, posléze rovněž známého spisovatele. „Láska přináší i naději. A naděje a láska patří mezi největší bohatství člověka. Navíc si myslím, že mladý člověk se s nepřízněmi vyrovnává mnohem snadněji, než člověk starší,“ poznamenává k osudu Dagmar Hilarové její syn Evžen. I když se nakonec maminka provdala za pana Hilara, s Jiřím Pavlem (a celou jeho rodinou) zůstali přáteli. „Kontakt jsme udržovali zejména po roce 1959, kdy jsme se přestěhovali do Prahy. Leo a Hermínka Pavlovi, rodiče Jiřího a Oty, bydleli v malém domku v Radotíně a my jsme tam byli několikrát na návštěvě. Pohostinný Leo nám vždy připravil dobrého králíka,“ vybavuje si Evžen Hilar.


Zaťaté pěsti

Dagmar Hilarová se stala novinářkou a spisovatelkou a vydávala jednu knížku pro děti za druhou.

Dagmar Hilarová Publikace Dagmar Hilarové Dagmar Hilarová: Cinkylinky, cinkylinky, jede tramvaj Kateřinky. Ilustrace Jiří Kalousek
Básničku "Cinkylinky, cinkylinky" napsala Dagmar Hilarová na svoji vnučku Kateřinu.

„Moje děti na jejích básničkách vyrostly. Na vnoučatech si totiž testovala, zda její veršíky zaujmou. I mně jich řada utkvěla v paměti. Třeba: ´Co se dává do pračky? Hrst mýdlové šlehačky´. Anebo: ´Žehlička je kachnička, která na hladině látky pluje tam a zase zpátky…´ Občas se mi matka pochlubila, když jí napadla nějaká pěkná metafora – například ´zaťaté pěsti vrb´,“ svěřuje se Evžen.

Zatnout pěsti ale nakonec musela i sama spisovatelka. Na knížce „Nemám žádné jméno“, jejíž děj se odehrává v Praze a Terezíně v letech 1939 až 1945, jí hodně záleželo. Aby se dostala do světa, svěřila v sedmdesátých letech minulého století svůj rukopis nizozemské autorce dětských knížek Miep Diekmannové. Bezelstně a důvěřivě navíc podepsala i smlouvu. „Ta smlouva byla od samého počátku podvodem. Byla vyhotovena v jazyce, který máma neznala. Svým obsahem převádí autorství z matky na Miep Diekmannovou. S ohledem na to, že autorství je ze zákona nepřevoditelné, jde tedy o protiprávní úkon a smlouva, která je na něm postavena, je podle mne od samého počátku neplatná“, argumentuje Hilar. Když jeho matka zjistila, co se stalo, najala si advokáta. Jenomže Dilia, organizace, která tehdy měla zastupovat československé spisovatele a dramatiky, její práva nechránila.


Poslední vůle

Evžen Hilar je přesvědčen, že krádež osudové knížky jeho matce způsobila tak velkou bolest, že jí nakonec ukousla i kus života. V poslední vůli Dagmar Hilarové ostatně stálo: „Milý synu, kdyby se se mnou něco stalo, zanes tento můj rukopis s přiloženými průkaznými materiály o autorství celého díla do Obce spisovatelů a PEN klubu. Přeji si, aby kniha vyšla v mé zemi a aby se o ní psalo jako o knize české“. Dagmar Hilarová zemřela v roce 1996. Po čtrnácti letech se synovi Evženovi podařilo v Česku vydat prvních sto výtisků faksimile knížky. A letos konečně spatřil světlo světa český originál knihy „Nemám žádné jméno“. Syn věnoval splnění poslední vůle své matky deset let života. V cíli ale ještě není: „Tu část, aby se o knize mluvilo jako o knize české, zbývá splnit ve zbytku světa,“ říká. Tam za ni totiž uznání stále sklízí (a tantiémy z autorských honorářů pobírá) Miep Diekmannová. Dnes už sedmaosmdesátiletá žena se za to, co udělala, nikdy neomluvila.



Miep Diekmann versus Dagmar Hilarová, Nemám žádné jméno, Ich habe keinen Namen, Ik heb geen Naam, Io ho nessun nome, I have no name, Jestem bezimienny
Motto

Pero mé tenkrát
neposlalo salvu za nimi,
bylo ještě mládím rozskřípané,
ale již plné vzdoru

Přihlášení

Registrovaní mají
více možností!

Registrovat


Přihlášení
Jméno

Heslo



Zapomněli jste své heslo ?

Vědomí národa
Vědomí národa - Dagmar Hilarová - Nemám žádné jméno
Památník národního písemnictví
Originál rukopisu knihy
Nemám žádné jméno,
jehož překlad vyšel v Nizozemsku
pod názvem IK HEB GEEN NAAM,
je český a je uložen v Památníku
národního písemnictví.
Památník národního písemnictví - Dagmar Hilarová - Nemám žádné jméno
Autorkou knihy IK HEB GEEN NAAM
je Dagmar Hilarová.
České vydání
Dagmar Hilarová - Nemám žádné jméno
Dagmar Hilarová
Nemám žádné jméno
Veřejná anketa
Kdo je podle Vás autor ?

Dagmar Hilarová

Miep Diekmann

Úplně někdo jiný

Vygenerované za: 0.02 sekund Tuto stránku navštívilo lidí