DAGMAR HILAROV?, OTA PAVEL A JEHO RODINA
Spisovatel Ota Pavel
Dagmar Hilarová se s Otou
Pavlem
stýkala především pracovně. Jako spisovatelka a novinářka se s ním setkávala v redakcích a na zámku v Dobříši, který v té době sloužil jako místo přátelských schůzek i k pracovním pobytům českých spisovatelů.
Zámek Dobříš
K Otovi
Pavlovi
a celé jeho rodině měla Dagmar Hilarová velice úzký vztah. S Leem, jeho otcem a jeho manželkou Hermínkou, jsem se několikrát, společně s matkou, osobně setkal v jejich domku v Radotíně a mohu potvrdit, že byl nejméně tak potrhlý a výstřední, jak o něm čteme v knihách Oty
Pavla.
Byl nesmírně dobrosrdečný a pohostinný, s humorem, který ne každý byl schopen přijmout. Snad vždy, když jsme přijeli, šel pro nás "bouchnout" králíka. Kde a jak započalo přátelství mé matky a Lea jsem však tehdy nevěděl. O válce se nikdy nemluvilo (alespo? ne přede mnou). Hermínce, pro neskutečnou trpělivost, kterou musela v soužití s Leem stále znova prokazovat, přezdívala moje matka "světička". Pro toho, kdo knihu mé matky četl, upřes?uji, že samozřejmě nejde o Hermínku, s níž se setkáváme v knize. Tu z knihy jsem znal mnohem lépe.
Jak již naznačil
úryvek z knihy, spojitost Oty
Pavla
a jeho rodiny s knihou Dagmar Hilarové zdaleka není jen v tom, že on i matka byli spisovatelé a setkávali se z tohoto titulu, ale je mnohem významnější. Terezínská láska mé matky, Jiří, je totiž bratr Oty
Pavla
a návštěvník zubní ordinace v úryvku je jejich otec Leo, jehož všichni znají z překrásných knížek Oty
Pavla,
jako
milovníka ryb a rybaření,
či svérázného obchodního zástupce firmy
Electrolux.
Electrolux
Dagmar Hilarová pohromadě se dvěma bratry na svatbě třetího, Huga.
Jiří
Pavel, Dagmar Hilarová, Ota Pavel
OTA
PAVEL,
JI?Í
PAVEL
A MIEP DIEKMANN
Do interview pro „Nové knihy“ paní Miep Diekmann uvedla, že
spisovatele Otu Pavla osobně nezná. Nezná ani nikoho z ostatních členů jeho rodiny. O nikom z nich tedy nezprostředkovaně nemůže vůbec nic vědět. Přesto však tvrdí, že o nich napsala knihu a Jiřího dokonce označila za její
hlavní postavu.
Naskýtá se zde zcela přirozená otázka. Jak mohla Miep Diekmann psát o někom, koho nikdy v životě neviděla? Na ní Miep Diekmann odpovídá, že ho zná z vyprávění Dagmar Hilarové. Pak se ale musíme zeptat, proč by
spisovatelka a novinářka Dagmar Hilarová
podávala nějaké jiné spisovatelce informace s tím, aby podle jejího vyprávění napsala knihu a proč by si jí nenapsala sama. Tuto otázku, kterou si musí nutně položit každý, se paní Miep Diekmann snaží "ošetřit" tak, že Dagmar Hilarové vkládá do úst, že
"neumí psát prózu".
Tuto svoji lež si ale sama vyvrací jinou částí doslovu, v níž v NDR publikovaný
úvod knihy "Nemám žádné jméno" označila za jednu z nejkrásnějších povídek, jakou kdy četla. Vidíme, že se paní Miep Diekmann do svých, vzájemně si odporujících lží zamotala a tak i před jenom průměrně myslícím člověkem stěží mohou obstát.
Přestože jsme i v této části našeho zkoumání objevili v prezentaci vzniku knihy, které nám předkládá Miep Diekmann, řadu rozporů, jsou to jen dílky do mozaiky "puzzles", která nám nakonec vykreslí celý, zřetelný obraz podvodu Miep Diekmann.
Puzzles
Ponechme tedy Miep Diekmann jejímu osudu, který si sama svým jednáním předurčila a vydejme se dále po cestě, kterou nám vytyčil deník spisovatelky Dagmar Hilarové...
Miep Diekmann versus Dagmar Hilarová, Nemám žádné jméno, Ich habe keinen Namen, Ik heb geen Naam, Io ho nessun nome, I have no name, Jestem bezimienny