ČESKÝ RUKOPIS x PRVNÍ HOLANDSKÉ VYD?NÍ KNIHY
Překladatelka Dr. Olga Krijtová
(REFLEX č. 38-2010):
"Překládala jsem podklady ke knize." říká
Olga Krijtová,
"papíru bylo málo, tak jsem někdy klepala překlad na druhou stranu synových přednášek z chemie."
Podklady ke knize, jež Olga Krijtová překládala do holandštiny,
jsou ve skutečnosti hotovou knihou, napsanou spisovatelkou Dagmar Hilarovou,
která byla v podobě faksimile rukopisu knižně vydána ...
... a překladatelkou
Olgou Krijtovou porovnávána
s prvním holandským vydáním knihy
"Ik heb geen naam"
Porovnávání českého rukopisu s prvním vydáním knihy v Holandsku
Mám před sebou faksimile rukopisu,
překladatelka
Olga Krijtová
se dívá do prvního vydání knihy
Nemám žádné jméno
(Ik heb geen naam) v nizozemštině.
Čteme a kontrolujeme řádku po řádce ....
"Přesně tak, přesně tak," opakuje Olga Krijtová.
V rukopise z pozůstalosti nachází i svoje opravy ....
"To jsou ty podklady, které jsem překládala,"
zjišťuje překladatelka ....
Dr. Olga Krijtová, coby profesorka na Filosofii, nemohla nečinně hledět na gramatické chyby, které v rukopise našla a ještě před překladem tyto chyby opravila. Ve věku, kdy mladí lidé v době míru chodívají do škol, má matka byla v Terezínském ghettu. V něm se však nerozhodovalo, zda psát
i, nebo
y,
ani o tom, zda napsat
mě, či
mně,
ale o životě a smrti...
Některé chyby si lidé s sebou vláčí po celý život. U Dagmar Hilarové tomu nebylo jinak a tak naprosto stejné chyby, kterých se dopustila při psaní knihy "Nemám žádné jméno", lze najít nejen v jejím
deníku,
ale i u jejích dalších rukopisů. Chyba obecně není nic pozitivního. Zde se však, stejně jako např. ve filatelii, či numismatice, stává atributem jedinečnosti. V různých materiálech opakovaná, stejná chyba je pak podobně, jako otisk prstu i jedním z důkazů, že knihu napsala Dagmar Hilarová.
Překladatelka Olga Krijtová prověřovala shodu holandského vydání s českým, knižně vydaným rukopisem a zjistila, že si texty v náhodně, z prostředka knihy vybraném, porovnávaném úseku, odpovídají.
Z
porovnání německého vydání deníku s českým rukopisem, které bylo uděláno z různých úseků, vybraných od počátku až do konce knihy,
vidíme také u nich, že
i po druhém překladu z holandštiny do němčiny, shoda německého textu s českým rukopisem zůstává stále velice dobrá.
Přitom je třeba si uvědomit, že
i pokud by tomu tak nebylo a někde byl při překladu použit jiný slovní obrat,
jako můžeme občas nalézt na
porovnání německých překladů z češtiny a z holandštiny,
nic to na autorství nemění.
Autorem je ten, kdo napsal originál díla a tím je jednoznačně Dagmar Hilarová.