ZEM�?EL JI�?Í PAVEL

14.6.2011 zemřel Jiří Pavel (Popper), terezínská láska Dagmar Hilarové a hlavní hrdina její knihy-deníku "Nemám žádné jméno". Poslední rozloučení s tímto člověkem mimořádných lidských kvalit se konalo 29. 6. 2011 na Novém židovském hřbitově. Plukovníku České armády ve výslužbě Jiřímu Pavlovi se dostalo všech vojenských poct a Česká republika se s ním rozloučila státní hymnou.....

Starší bratr Jiřího Pavla Hugo a syn Jiří

Foto z článku Milana Richtermoce pro CzechFolks.com PLUS

Báse�? Láska, z níž úryvek nacházíme na parte, věnovala Dagmar Hilarová Jiřímu Pavlovi v Terezínském ghettu v květnu roku 1944.

Jiří Pavel a Dagmar Hilarová

Úryvek z terezínského deníku Dagmar Hilarové:

Vycítil můj smutek a vzal mou ruku do svých horkých dlaní. Opatrně, jako pískle, které vypadlo z hnízda. Slyšela jsem v sobě hudbu, sladký zpěv, který tryskal odněkud z hlubin a ještě neměl slov. Potom začal recitovat Máj. V šíravám stmívání Máchova kraje, ve chvíli jako stvořené pro verše nechal Jiří zaznít Máchově dílu vroucně a přesvědčivě.

Byl pozdní večer, první máj,
večerní máj, byl lásky čas...

Položila jsem mu hlavu na rameno a zavřela oči.

Láska

Po duze tvých očí
šplhám
a překonávám vzdálenost

Když je někomu šestnáct
proniká samotu
s očima zavřenýma
aby ji viděl
aby ji potěžkal
rukama zchromlýma čekáním

Mé jméno bylo CV 190
Ach ano těší mě
Kam večer
Do divadla
Tam přece nesmíme
Ani na koncert kosů
Nikam

Když je někomu šestnáct
hledá pod sněhem fialky
zpívá si do pláče
a truchlí nevím pro co
Je to tak směšný věk
K nevyhnutí

Co na mně viděl
Ty oči pod závojem hladu
nebyly ani mé
a rty na kterých zdraví lhalo
z papírku cikorky
líbaly poprvé
Co na mně viděl

Když je někomu šestnáct
chce žít tak jak žil Wolker
a umírat jak Hus
Procházet plameny
a bouřit oceány
a křičet pravdy
usměr�?ovat blesky
Nepovolit

Za branou spícího ghetta
je svoboda
Zmrzačená
nedostupná
svoboda bez svobody

Po duze tvých očí
šplhám
a ztékám bašty hvězd
unikám z prostoru
bolavé hrůzy
útěšnou levitací

MILUJI